IAODG s.r.o.

Calvi 2REP 2018

Tentokrát jsem zvolil příjezd letadlem, jelikož se mi neosvědčila poslední cesta autobusem a tak příjezd byl na Korsiku rychlý a příjemný. V pátek jsem skončil týdenní Camp IAODG, kde jsme si to celá rodina IAODG krásně užili a já po příjezdu musel vybalit jako pokaždé všechen materiál a dát ho malinko do pucu, vyprat a opět zabalit na cestu do 2REP. Po přistání na Calvi, mě čekal CCH Martin Kantůrek (dále jen Martin), který mě odvezl na 6 rotu, kdy opět přišlo pocitové uspokojení být doma v 2REP. Po předání informací se začalo s mojí osobní prezentací, kdo jsem a co vyžadují od mladých rekrutům. Poté jsem zamířil do našeho obchůdku, kde jsem si dokoupil materiál, abych se cítil při výcviku v pohodě, například trekové goretexové boty Lowa, lehčí kalhoty Arktis, taktickou košili prostě to co se nefasuje, ale kupuje útrata cca 400 Euro.

Rekruti mají o víkendu výcvik se zbraní, jelikož jdeme příští týden na ostré střelby, tak se musí vše nadrilovat na sucho, protože s ostrými náboji není možno udělat chybu. Učí se základní bezpečností pravidla se zbraní 4 hlavní body: 1) se zbraní se zachází, vždy jako by byla nabitá, 2) nikdy nemíříme zbraní do směru, který není určen pro střelbu, 3) prst vždy mimo spoušť, pokud nejsme rozhodnutí střílet, 4) být si jistý na jaký cíl chceme použít zbraň. Dále se učí, jak manipulovat se zbraní rozborka, sborka, základní postavení, přebíjení, příprava do střelecké pozice na ohlášení atd. Je to hodně informací a aktivní veteráni 2REP od pohledu vědí, co učí a hlavně jak to učí. Já říkám, že legionářská pedagogika je nejlepší na světě, jelikož opravdu dokáže naučit rychle a kvalitně, i když je na slunci 35°C a s plnou výstrojí to dává docela zabrat a všem.

Dnes je pondělí po náročné neděli, kdy Francie opět po dvaceti letech vyhrála titul ve fotbale a já mohl být u toho jako v 1998, to jsem pochodoval na Champs Elysée s 2REP i tentokrát jsem opět s 2REP oslavil druhý titul. Hned ráno jsme s rekruty měli nácvik překážkové dráhy a i já jsem se na ní moc těšil a udělal celý parkur. Byla jenom otázka, zda-li jsme to moc společně s Martinem nezapomněli a opravdu nezapomněli. Ráno se musím jít zahlásit na štáb, že vše pokračuje dle plánu a jedeme na plné obrátky. Na štábu vše ok, prezentace a setkání s mnoha mými bývalými veliteli, takže opět radost. Stavil jsem se i za naší krejčovou, která mi udělala nové medaile, a tak jsem jí přivezl čokoládu z Prahy, která jí udělala velkou radost. Rekruti dopoledne a odpoledne mají teorii pohybu v terénu a večer jdeme do terénu zjistit, co si zapamatovali. Voják pokud může, tak se musí i stravovat, a tak jsem dnes byl opět na oběd v poddůstojnické jídelně a rituál, který je zde, tak není snad nikde jinde na světě. Každý legionář přijde a pozdraví salutováním a s respektem, každého kolegu. Podáním ruky cítí sílu tohoto unikátního regimentu parašutistů cizinecké legie. Dnes večer, než vyjdeme do terénu, ukazujeme rekrutům jak postavit stan s přístřeškem, co mít sebou v terénu a jak se chovat pro přežití v terénu. Večerní taktika bude o přípravě na misi, jak předat rozkaz členům týmu, kamufláž, neverbální komunikace a taktický přesun v terénu. Je toho více, ale ne vše musíte vědět co se tady učí, stačí když se přihlásíte do Cizinecké legie a budete v obraze J. Je 1h ráno my se vrátili z našeho večerního taktického cvičení a dle nastaveného cíle rekruti mohli poznat na vlastní kůži, že bojovat není sranda. Přišla krásná průtrž mračen a byli jsme promočení až na kůži, ale super nikdo neremcal a užívali si to naplno. Kluci jsou dobře motivováni a to je pro mě nejlepší skupina, která chce a maká, na pár výjimek jako vždy. Několik kusů postupně odpadá, bud‘ to kvůli zranění, ale převážně to byli ti nejslabší, kteří nezvládali fyzickou ani psychickou zátěž.

Další den je zaměřen, dopoledne na orientační běh a odpoledne půjdeme na projížďku s mořskými kajaky, malé uvolnění s fyzickým nádechem. Mezitím jsem domluvil se svým kolegou návštěvu oddělení, do kterého není volným přístup. Je to opravna citlivého materiálu jako jsou zbraně, vysílačky, chemický materiál atd. Výlet na moři byl super velký vítr, vlny, několik překlopení, ale rekruti to vše zvládli a až na pár malých chybiček dopadlo vše bez zranění či utopení. Po návratu Martin udělal kontrolu pokojů rekrutům a našel velice velký nepořádek a jelikož hygiena je jedna z důležitých bodů legie i dle kodexu, rekruti se musí naučit žít v prostředí, které je i jejich vizitkou. Před ukončením pracovního dne jsem musel na štáb, jelikož se mění vedení a přišel opět můj bývalý kolega dnes kapitán a tak jsem krásně pokecali u kávy. Na večer směr Martinova hacienda, má krásný dům v horách a malém městečku Zilia, kde vždy při skleničce vína probereme celý den a připravujeme další.

Středa ráno a rekruti jsou stále při chuti, takže jsem jim připravil fyzické testy: uběhnout 2km na stadiónu, max. počet dřepů za minutu, kliků, leh sedů a přítahů na hrazdě. Jako doplněk byl šplh na laně, jelikož s rekruty nemůžeme do výšek, udělali několikrát šplh do půlky. Já mezi tím musím myslet a připravit věci i na konec stáže, to znamená objednat jídlo a pití pro ukončení stáže, Martin připravuje s jedním rekrutem pamětní tabuli naši stáže, prostě je nutné myslet na všechno. Koncem měsíce má být ceremonie pro výměnu velitele útvaru 2REPu a je nutné myslet na přípravu vycházkové uniformy, do které se moc těším. Je nutné ji vyprat a vyžehlit ať jsem jako ze škatulky.

Další den výcviku bude v bojovém městečku a je zaměřen na taktiku v terénu, základní vojenské reflexy pohyb v terénu, formace přesunu, pozorovaní, palební podpora, zneškodnění nebo zajištění cíle, kontrola zóny, orientace v terénu, kamufláž, rádiové spojení, podání hlášení, atd. Toto pojedeme celý den a budeme navazovat na noční přesun 10km, plná polní s taktickým přespáním a obranou pozice. Další lahůdkou bylo, že mě zavolal kapitán na štáb…

Tak, jsem šel na štáb a po mém příchodu se mě kapitán ptal co a jak, sdělil jsem mu. že vše jde dle programu. Pře pár dny se mi donesla informace, že rekrutům něž přijeli tak jim slíbili, že budou placení po dobu stáže. Zde jsem zjistil, že tomu tak není, že budou placení až po ukončení stáže a po podepsání smlouvy. Což se rekrutům nelíbilo a začali si stěžovat. Před mým příjezdem Martin s rekruty připravoval vše jak je zvykem v 2REP. Navrhl jim, že bude dobré vybrat malou finanční sbírku pro dárek na pamětní tabuli nejlepšího rekruta stáže a velitele. Na štábu mi kapitán sdělil, že jsem s okamžitou platností stažen jako velitel stáže a důvodem bylo, že se vybírala finanční částka od rekrutů a že jsem ne ně moc tvrdý. Sdělil jsem mu, že o ničem takovém nevím a nejsem si vědom svého přestupku. Sepsal jsem svojí výpověď i s Martinem a ostatními, asi kteří si stěžovali. Já jsem od samého začátku říkal Martinovi, že je úplně zbytečné dělat věci, které nejsou v programu a dělal jsem vše proto, aby to šlo podle daného plánu. Vypadá to, že některý ze stážistů má vysoko postaveného tatínka, který zvedl telefon a už to bylo. Nepochopil jsem toto rozhodnutí od svých velitelů, ale jak znám dobře regiment mohl jsem to čekat a něčí hlava musela padnout. Hned jsem telefonoval svému kapitánovi, který mi sdělil, že už je o všem informován a ať si z toho nedělám těžkou hlavu. Večer jsme s Martinem odjeli do naší haciendy, uvařili jsme si steaky a dali si víno a vše jsme s Martinem zpětně probrali. Došli jsme k názoru a potvrdili, že jsme udělali vše proto, aby rekruti měli co nejvíce informací a na stáž vzpomínali v dobrém. Problém je úplně někde jinde, je to o výchově mládeže a opravdu dnes pokud si dovolíte něco jenom malinko na víc, tak bez ohledu na vaší minulost vás sestřelí ihned. Zvedl jsem telefon a zavolal jsem také plukovníkovi, který má na starosti 6 rotu s podáním hlášení co se stalo. Ten mi sdělil, vím o všem a říká, že chyba byla také na jejich straně, jelikož mě neměli dávat tak brzo na výcvik mladých rekrutů. Je pravda, že ti co si prošli pravým výcvikem v legii všeobecně a v 2REPu výrazně, tak si neumějí nalhávat a jsou zvyklí vždy jet na doraz, což dnešní mládež nezná a pokud se to od nich vyžaduje, tak jsou jenom problémy. Potvrdil mi, že se nic neděje a jede se dál, musí najít pro mě jiné a vhodnější místo, kde se budu moci uplatnit. Takže budu čekat na nové zařazení. Martin to řekl správně, ,,pour les machines de guerre, il faut bien réfléchir, avant de les placer“, pro válečné stroje je nutné dobře popřemýšlet, než je někam zařadíte. Takže pátek jsem ukončili tak, že mě i Martina sesadili a máme čekat na nové zařazení. Celý den jsme seděli na zadku a čekali, zda-li se někdo neozve, ale nikdo nic a tak jsme večer odjeli opět do naší haciendy a můžu říct, že je to velká psychická výhoda jelikož máme možnost se krásně odreagovat a povídat si v klidu na terase s krásným výhledem na korsické hory. Dal jsem si doutník značky Independence, tuto značku neznám, ale doutník byl velice příjemný a byl hlavně pro nový rozjezd a svým názvem více než vhodný. Při další koupi tohoto doutníku mi paní prodávající řekla, že už je poslední a prý už ani nebudou a tak mi ho věnovala zdarma. Večer Martin kontaktoval svoji kamarádku, která žije v Norsku a je security manažerka, která má na starosti výcviky a bezpečnostní analýzy po světě s izraelským konceptem. Takže pro nás, možná nová spolupráce do budoucna.

V sobotu ráno běh, vlastně i první po týdnu, co jsem tady a připomínka po staré dobré cestě vodárna-pláž, 10km. Vzpomínky se vracejí a tělo automaticky ví, kudy má běžet. Plíce vdechují ten kouzelný pach korsické vegetace a vzpomíná se na mladí, které tu člověk strávil. Potkáváme po cestě několik bývalých kolegů, kteří se zde usadily a tak člověk má i čas malinko poklábosit, co je nového. Oba přemýšlíme, co budeme dělat dál, tak mu říkám, že budeme mít celý týden aklimatizační, to znamená sport dopoledne a sport odpoledne a večery v haciendě. Než se vše vyřeší a nás snad konečně dají na místa, která nám budou sedět. Zajeli jsme si nakoupit do centra Calvi do obchod‘áku Cassina a zjistil jsem, že i zde se systém vůbec nezměnil po tolika letech. Krom turistů, nakupuje skoro celý regiment a tak se zdravíme, bud‘ pohledem nebo podáním ruky. S Martinem si kupujeme nějaké maso na večer pro grilování, opět v duchu získání nových myšlenek. Při placení potkám v civilu i velitele vojenské policie, který Martinovi říká, že o víkendu se do obchodu v uniformě nesmí. Opravdu si musí člověk dávat velký pozor, jelikož se ani nenadáte a můžete mít z toho další problém. Dnes večer musím koukat na tv začíná fotbalová liga a první zápas Sparty, kdy můj Oliver bude doprovázet hráče na hřiště jak je zvykem ve velkoklubech. Moc se těším, až ho uvidím, jelikož po telefonu když spolu mluvíme, tak mu je samozřejmě velmi smutno. Philippe je také na táboře a to na 14-ti denním s ČT, Oliver byl minulý týden sice na příměstském táboře Harry, ale teď je doma s mámou sám a na to není zvyklý. Bylo to super vidět syna v tv a nastupoval jako hvězda před 12tis diváky. Oliver cokoliv dělá, tak se na svojí práci velice soustředí a už v jeho mladém věku je krásné koukat, jak si jde za svým. My s Martinem jsme večer krásně grilovali, přišel ještě jeden náš společný kolega s manželkou, takže za mě super večer.

Ráno jsme nejeli ani do kasáren je neděle, nemáme zařazení a tak si dáváme volno. Vstávali jsme když se nám chtělo, to bylo kolem 9h ranní. Poté snídaně a program co budeme dělat dnešní volný den, který jsem určil, jelikož Martin ten by šel hned do práce. Učím ho, že ne vždy je nutné dělat, co ostatní by chtěli a je dobré se naučit říkat NE. Šli jsme se projít v oblasti Zilie a našel jsem cestu, kterou ani Martin neznal a má ji kousek od domu. Výšlap do kopce při pohledu na krásu korsických hor, který má jenom jediný důvod a to přijít na nové myšlenky a uvolnit hlavu. Po návratu jsme dali malý oběd a opět relax v podobě siesty. K večeru Martin zavolal našemu společnému kamarádovi Járovi, který bydlí v Calvi. Sjeli jsem na Calvi a nikdy by mě ani náhodou a ani omylem nenapadlo, že se vrátím do svého bytu v kterém jsem začínal svůj osobní život za dobu mého působení na Calvi. Pocitově však cítím, že moje cesta zde končí a dnešní návštěva mého bývalého bytu dokazuje, že není vhodné se již vracet a je nutné začít novu cestu. Jsem připraven jít směrem, který mi život určí.

Máme zde nový týden, který jako každý jiný začíná pondělkem. V noci jsem moc nespal jelikož byli docela velké blesky a to po celou noc. Blesky svými výboji osvětlovaly celé údolí, byly velice intenzívní a časté. Krásně sprchlo a vzduch se ochladil, takže se nám spolu s Martinem krásně běhalo. Udělali jsme dnes 5km kolem seskokové zóny. Líbí se mi opět klasický legionářský rituál; sprcha, ruční umytí sportovního prádla, převlečení a čekání, co bude, pokud to již není dáno předem. Volal mi kapitán a sdělil mi, že mě chce poslat s 2 rotou a na dva měsíce na bezpečnostní misi hlídání města, což je dnes ve Francii normální, kvůli protiteroristickým útokům. Něž se vše vyřeší, mám se zapojit do požární prevence a tak od zítřka budu hlídat korsické hory. Takže opět konečně alespoň nějaká aktivita, jinak je zde šílená nuda.

Tak úterý ráno nástup a příprava na výjezd do terénu. Než vyjedeme, tak přišel na kontrolu kapitán, co mě vyhodil ze stáže, tak jsem si řekl, že to není normální, ten mě bude prudit i při mém prvním dni na nové misi. Dělal nám kontrolu vybavení a zda-li vše víme před výjezdem do terénu. Malinko chybiček se našlo, ale celkově to bylo OK. Takže jsme mohli vyrazit je 9h. Jezdíme v pětičlenném družstvu, to je 5 lehkých terénních vozidel, dva týmy a velitelský vůz. Já jsem byl s poručíkem, aby mi ukázal co a jak než převezmu velení. Ráno jsme jeli až do městečka Galéria, které se nachází na západním pobřeží Korsiky a po kontaktu s místními hasiči, kteří nás pozvali na ranní kávu, jsme se rozjeli a zaujali své pozice pro kontrolu prostoru. Je všude plno turistů, a proto při malé nedbalosti oheň dokáže vše zničit. S poručíkem v pohodě, je to mladý kluk, takže jsme si povídali jen tak o všem. Rozjeli jsme se na pozici, abychom viděli na zátoku Gáleria. Poté jsme sjeli do oblasti Argantella a směr Fango, kde z každé strany na nás koukají krásné vysoké korsické hory. Při obědu jsme byli ve stínu s velitelem hasičů a krásně pokecali, zjistil jsem, že máme hodně společným lidí z 2REP a tak nám i čas rychleji utíkal. Na slunci je 35°C a rozehřáté auto také něco vydá. Poté jsme jeli po pobřeží směrem na sever na opuštěný semafor Cavallo, který byl po těžké a rozbité přístupové cestě další naší zastávkou. Byl to krásný pohled do všech stran. Čas letí a my dostáváme rozkaz, že je v horách bouřka a že hrozí příval velké vlny do údolí Fanga. Proto jedeme až nahoru a čekáme na další rozkazy. Po krátké době se dozvídáme, že voda se stihla roztáhnout a nehrozí žádné povodně, ani velká vlna. Vracíme se na základnu do 2REPu je 20h. Příjezd, kontrola materiálu, uložení a příprava aut na zítřejší den. Dnes jsem ujel 160 km, je to super se tak projíždět. Nestihli jsem kuchyň pro jídlo a tak jsme šli na 4 rotu, tam kde jsem začínal, takže malinko nostalgie a my si dali jídlo a pivo. No a na koho myslíte, že jsem opět narazil ? Na kapitána co mě vyhodil. Ten se na mě lepí jako moucha na hovno J. Jdu spát dnes toho bylo na mě dost.

Dnes je středa, vyspal jsem se dobře, bez žádných zlých snů. Ráno musím jít do garáže vyřídit jedno terénní vozidlo P4x4, chybí nám uchycení pro vysílačku. Poté příprava, nafasovat pistoli, náboje a zpět do terénu. Po návratu má na mě čekat náš kapitán, aby mi řekl, jak se mnou počítá do budoucna. Ještě včera večer jsem řekl mladému poručíkovi ať mě nechá v kasárnách, že chci mluvit z očí do očí s kapitánem. Jelikož znám dobře, jak to tady chodí a vím, že na mě nepočká. Odjel jsem do terénu a opět stejná rutina, kontakt s hasiči, rozmístění na pozorovací stanoviště a průjezdy na citlivé body. Takhle se to táhne až do 19h večera. Při návratu nám ještě začalo blbnout jedno auto a tak jsme se museli pro něj několikrát vracet a zastavovat. Při vjezdu do kasáren jsem se minul přímo v bráně s kapitánem a jak jsem říkal, ani nezastavil a to byl hřebíček do rakve. Večer jsem mu poslal ještě zprávu a ani neodpověděl. Zítra do terénu nejedu, zůstávám v kasárnách pro vyřízení rychlého návratu domů.

Čtvrtek ráno, opět krásný nový den a já vím, že to bude dnes zařizování mého odjezdu. Ráno potkám mladého poručíka a ten se mě ptá jak se mám a zda-li mi volal kapitán? Odpovídám razantně, že se mám fajn, ale mám všeho plné koule, samé sliby a nic dál. Směřuji hned do našeho administrativního oddělení, která má na starosti naše příjezdy a odjezdy. Dávám vše do oběhu a říkám rázně v sobotu letím domů. Stroj se dává do pohybu a já se snažím změnit letenky, které jsem si zakoupil. Paní v kanceláři mí říká, že mi to proplatí, jak bylo domluveno, tak uvidím. Přijel na Calvi i další můj bývalý kolega Gino a sešli jsme se na oběd v poddůstojnické kuchyni, kde jsem opět nabil baterie. Jedli jsme u stolu s našimi vrstevníky dnes hodnostně na úrovni a několik kapitánů, co znám a oni mě. Mezi tím se člověk propojí s celým světem výměna kontaktů a možné budoucí pracovní naplnění. Takže oběd na 100% a za pár minut se dá zajistit vše potřebné. Poté jdu zpět do kanceláře a zjišťuji, že kapitán ještě nevolal a tak nemám letenku z Calvi, přitom jsem si již zakoupil letenku z Nice do Prahy, kde pro mě zbylo poslední volné místo. Zavolal jsem kapitánovi a hned to šlo rychleji, hned mi nabízel, zda-li nemám zájem jet koncem roku na misi na 4 měsíce. Řekl jsem mu, že posoudím dle návrhu. Poté zjišťuji, proč mi ještě nepřišla platba za můj poslední pobyt, důvod byl jasný, musím mít otevřený bankovní účet ve Francii, že není vše, jak má být, už vám nikdo neřekne. Poté zjišťuji, že i moje rodinná situace není dle skutečnosti, takže se vrátím domů a musím udělat fotokopii rodinné knížky, co mají Francouzi pro evidenci. Ráno musím jet na poštu udělat bankovní účet, co je zde výhodné, protože se neplatí žádné velké poplatky. Jedeme s Martinem na haciendu a zase vše probereme do detailů. Je to opravdu obrovská výhoda, že člověk může opět vypadnout a pročistit si hlavu.

Ráno odvezu Martina do kasáren, já mám dnes volno a tak budu dělat vše proto, abych zařídil, co se dá. Další výhoda Martin mi půjčil auto, tak je hned vše jednoduší, alespoň si to člověk myslí. Přijedu na poštu do Calenzany a hned první problém, máte adresu pobytu ve Francii? Takže zpět do kanceláře vyřešit tento problém, jelikož to tady malinko znám, tak jsem si i s tímto problémem dokázal poradit a v 11h hodin mám schůzku s finančním poradcem pro otevření účtu. Tak musel jsem ještě dodat několik papíru, ale nakonec se to podařilo a účet byl otevřen a tak mohu dostat plat za mojí službu. Letenky mám připravené a zítra bubu mít ještě jednu schůzku v Monaku po přistání v Nice, takže se spojí vše potřebné s užitečným.

Před odjezdem mi volal ještě Major Alain, který má na starosti poddůstojníky 6 roty a ptal se mě, co se vlastně stalo. Řekl jsem mu celý příběh a první co bylo tak mi řekl, že nechce abych opustil regiment. Chce mi pomoct najít nějakou pozici, která mi bude vyhovovat. Přesně na toto já čekám a věřím, že to přijde. Možná pojedu na konci roku do Nové Kaledonie na 4 měsíce.

Závěrem mohu říct, že nelituji okamžiku mého příjezdu do 2REPu a dnes vím, že už budu brát mise jenom předem určené s mojí pozicí a hlavně dle mého uplatnění. Necháme čas plynout a uvidíme, co mi přinese. Možná se vrátím do 2REPu úplně s něčím novým.

Honor – Fidelity

Komentáře

Přidat komentář