Camp 2018

FAMILY CAMP 2018

Minulý týden proběhl Family Camp 2018. Tentokrát si tak kromě juniorů užili krásu Horní Blatné i dospělí. Letošní camp byl v duchu olympiády, pod vedení Stana Gazdika, která obsahovala několik disciplín (běh, hod, skok, posilování, síla, voda-člun, akrobacie na trampolíně, střelba, zápas a překvapení). Všechny disciplíny byly zaměřeny na rozvoj koordinace a motoriky. Stejně jako vloni nechyběl orientační běh v terénu., kdy jsme se v časovém limitu dočkali všech účastníků, i když někteří to vzali ze špatného konce a to nikoli vinou juniorůNovinkou bylo přespání venku, kdy junioři drželi hlídku tábora ve třicetiminutových intervalech pod vedením dospělých. A zjistili, že terén v noci vypadá jinak a zvuky, které přes den nevnímáme, jsou v noci slyšitelné mnohem víc.

Dospělí, kteří doposud absolvovali pouze klasické IAODG campy, si vyzkoušeli jaká je práce s juniory a zjistili, že děti i mají občas na vzniklou situaci jiný pohled a mnohem jednodušší řešení. Někteří nováčci z řad juniorů i dospělých pochopili, co znamená být jeden tým, o čem IAODG je a že pokud spolupracují dokážou dosáhnout svého cíle. Překvapením v rámci olympiády byla sborka a rozborka spojená se střelbou ze vzduchovky, kdy se ukázalo, jak nás dokáže ovlivnit nervozita.

Zakončení olympiády proběhlo vyhlášením výsledků a předáním pohárů a medailí od sponzora (Adam Kaczko). Každý účastník dále získal pamětní dřevěnou medaili. Ti, kteří nezískali první tři místa ve své věkové kategorii nemusejí být smutní, jelikož my všichni je oceňujeme, protože nic nevzdali každou disciplínu ze sebe vydali maximum. Dále byli tři junioři oceněni zvláštní cenou (batohem od Hayashi), protože ukázali sami od sebe, co znamená jeden tým. Byli mezi nimi 2 nováčci a jeden junior, který od loňského campu prošel obrovskou změnou v chování, získal sebedůvěru a skoro jsme ho nepoznávali.

Naopak u dětí, které pochází města, kde platí „silnější vyhrává“ si museli naše pravidla zopakovat a opět si je vštěpit do paměti. Tyto juniorky nenavštěvují naše tréninky a zúčastní se pouze společných akcí. I za ten týden byl u nich opět znát určitý posun a pochopili, že mezi námi se nemusejí prosazovat silou a že jsme si všichni rovni. Jeden z juniorů byl nejspíše zvyklí, že si může dělat co chce a dělá jen to, co se mu chce. Takto ale náš tým nefunguje a znamenalo by to porušení našich pravidel. Ke konci kempu již začal uznávat své kamarády a autority.

V rámci campu jsme pracovali i na rozvojovém plánu tak, aby si zaměřili na svůj cíl, stanovili si cestu jak ho dosáhnout a začít na tom pracovat. Jako motivaci si pak vytvořili vlastní plakát, který je má motivovat. Junioři si vše uvědomovali rychleji než dospělí a to i proto, že neberou ohled na překážky, které si my dospělí vytváříme sami a někdy vlastně ani nevíme, co od života chceme. Junioři v tom mají jasno a je naším úkolem je v tom podpořit.

Opět se ukázalo, že pokud se s juniory pracuje, je možné je nasměrovat správným směrem, vzbudit v nich lásku k pohybu a naučit je komunikovat bez mobilů, internetu a počítačových her. Ani jeden z juniorů si sám neřekl o mobilní telefon nebo zapnutí televize. Naopak nejoblíbenější činností bylo skákání na trampolíně, hraní fotbalu nebo kanadské žerty vůči dozoru a kuchařům. Nejoblíbenějším jídlem u ohně nebyli špekáčky nebo maso, ale opečený chleba, o který byla takřka pranice. A víte, proč jsme tak dobrý tým? Protože „JSME JINÍ, JSME Z IAODG ! ! !“

(Klára)

Komentáře

Přidat komentář