INTERNATIONAL ASSOCIATION OPERATIONAL DEFENCE GROUP Ltd.

Guimarães a Portugalsko

Guimarães je město v severozápadním Portugalsku. Často se o něm hovoří jako o kolébce portugalského národa, jelikož se zde narodil historicky první Portugalský král Alfons portugalský. Současná populace města přesahuje 52 000 obyvatel, v celém obvodu obce pak žije 163 000 obyvatel.

Střed města byl pro svou historickou hodnotu v roce 2001 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO

Portugalsko je evropský stát nacházející se na jihozápadním cípu světadílu, v západní části Pyrenejského poloostrova. Je to nejzápadnější suverénní stát kontinentální Evropy. Jediným jeho pevninským sousedem je Španělsko, západní a jižní břehy země omývají vody Atlantského oceánu. Portugalsku dále náleží souostroví Azory a Madeira, které mají autonomii. Portugalsko je jedním z nejstarších států v Evropě. V 15. a 16. století založilo první globální říši na světě a stalo se jednou z největších hospodářských, politických a vojenských sil planety. Během tohoto období, dnes označovaného jako věk objevů, portugalští mořeplavci jako byli  Vasco de Gama či Bartolomeu Dias, pod velením Jindřicha Mořeplavce a krále Jana II., našli námořní cestu do Indie (1498) či objevili pro Evropany Brazílii (1500). Později Portugalsko získalo významné državy v jihovýchodní Asii. Během této doby také monopolizovalo obchod s kořením. Události, jako bylo zničení Lisabonu zemětřesením roku 1755, průmyslová revoluce, sedmiletá válka, okupace země během napoleonských válek či protikoloniální revoluce v Brazílii (1822), však velkou říši srazily do kolen a Portugalsko se stalo středně významným evropským státem. Moderní Portugalská republika vznikla roku 1910. Demokracii si ovšem dlouho neudržela, ta byla vybojována až Karafiátovou revolucí roku 1974, po níž byla také udělena nezávislost posledním zbytkům koloniální říše (definitivní tečkou za touto kapitolou dějin bylo předání Macaa Číně v roce 1999). Portugalské koloniální dobrodružství nicméně zanechalo hluboké kulturní a architektonické stopy po celém světě, jeho dědictvím je pak především 300 milionů mluvčích portugalštiny, která tak patří k největším světovým jazykům a mluví jí ve světě několikanásobně více lidí než v samotném Portugalsku. Portugalsko je unitárním státem a parlamentní demokracií s polo prezidentským systémem. Bylo jedním ze zakládajících členů NATO. Od roku 1986 je členem Evropské unie a od roku 1995 schengenského prostoru. V roce 1999, tedy hned po jeho zavedení, přijalo euro.

Podle Světového indexu míru (2018), jejž vytváří Institut pro ekonomii a mír, je Portugalsko 4. nejbezpečnější zemí světa (index měří vnitřní kriminalitu i vnější ohrožení válkou). Podle organizace Reportéři bez hranic má 14. nejsvobodnější mediální prostor na světě.[3] Podle serveru Country Ranker má druhý nejkvalitnější silniční systém planety.

Portugalsko vybojovalo dosud čtyři zlaté olympijské medaile, všechny v atletice. Carlos Lopes roku 1984 v maratonu, Rosa Motaová roku 1988 ve stejné disciplíně, Fernanda Ribeirová roku 1996 v běhu žen na 10 000 metrů a Nelson Évora roku 2008 v trojskoku. Rui Costa je mistrem světa v cyklistice. Jen malý zájem ovšem vyvolávají zimní sporty, k nimž nejsou v Portugalsku vhodné podmínky. Na zimní olympijské hry dosud Portugalsko vyslalo za celou jejich historii jen patnáct sportovců.

K Portugalsku neodmyslitelně patří fotbal. Nejslavnější hráči byli Eusébio (Zlatý míč 1965), Luís Figo (Zlatý míč 2000) a Cristiano Ronaldo (Zlatý míč 2008, 2013, 2014, 2016, 2017). Vysoký kredit si drží i trenér José Mourinho. Portugalská fotbalová reprezentace dosáhla největšího úspěchu v roce 2016, když vyhrála mistrovství Evropy. V roce 2004 na tomto turnaji brala stříbro, v roce 1966 pak dosáhla nejlepšího umístění na šampionátu světovém, když obsadila třetí příčku. Velmi úspěšní jsou Portugalci rovněž na klubové úrovni, Benfica Lisabon, Sporting Lisabon a FC Porto vybojovali řadu evropských klubových trofejí.

Země hostila Euro 2004. Kvůli šampionátu bylo přestavěno či nově postaveno 10 moderních stadionů.

Další ne méně důležitou organizací, kterou je i IAODG s.r.o. a pod vedením Supervizora IAODG Ricarda Garcia, která zde zapustila kořeny již od roku 2013. Dnes vedení IAODG v čele se zakladatelem Stanem Gazdikem a Ricardem Garciou připravují projekt, který je dnes s vizí pro zítřek a budoucností pro tento skvělý národ. Honor Fidelity.

Lukáš Vaigl

Komentáře