Jsme přece jenom lidé

Po 12 letech aktivního předávání mých načerpaných zkušeností, jsem začínal pociťovat, že bych si měl malinko odpočinout. Je pravdou, že systém, který jsem nastavil ať už pro seniory, ale také i pro juniory formou seminářů nebo pravidelných cvičení v akademii mi začalo více mé osobní baterie vybíjet. Pravidelné cvičení pod mojí taktovkou v akademii po několika letech, kdy snad jako všude jinde jsou začátky roku sály plné, a v průběhu roku volného místa přibývávalo. Přesto se vždy najde poctivá skupina stálých cvičenců, která pochopila, že cvičení dělají hlavně pro své dobro. V létě roku 2018 jsem pořádal již 11 kemp intenzívního týdenního cvičení, který se poprvé spojil v jeden celek, a to senioři i junioři. Připravil jsem program LEGYM OLYMP, neboli tento kemp byl zaměřen na zvládnutí soutěžních disciplín v průběhu první olympiády IAODG. Junioři i senioři předváděli neskutečné výkony a po zásluze byli všichni odměněni cenami, jak už to bývá tradicí při sportu. Nic se ale nezměnilo, že duch byl stále směřován na týmovou práci, jak už je to zvykem v IAODG. Musel jsem však o jeden den dříve odjet, jelikož jsem měl na Calvi v 2REPu vést výcvik mladých rekrutů, kde jsem sloužil jako rezervista. Po mém návratu jsem usoudil, že si potřebuji ujasnit, co bude dál.

Blížili se letní prázdniny a já jsem dospěl k názoru, a i okolnosti mě směřovali k mému rozhodnutí, kdy mé pronajaté prostory akademie měnili svého majitele, a já se rozhodl dát si pauzu. Odstěhoval jsem své cvičební pomůcky, které jsem pronajal do svých poboček, a začal uvažovat o mé budoucnosti. Je pravda, že skupina stálých cvičenců byla zklamána, ale myslím si, že jsem vše, a hlavně včas předem mé osobní důvody všem vysvětlil. Již po krátké chvíli mi cvičenci začali psát třeba jako Kamil: „Za ten rok, co jsem měl možnost k tobě chodit, a bylo mi skutečně potěšením, jsem si snad vypěstoval “závislost” na vlastní endorfiny, které se mi vyplavovaly na konci tréninku, a teď mi to docela chybí. A nejen to, bylo super se potkávat se zajímavými lidmi, které člověka alespoň na chvíli vytrhli z rutiny každodenního života. Jinak jsem rád aspoň za videa, která dáváš na Youtube, jsou inspirativní nejen pro mě, ale i mé kluky.“

Člověk bohužel musí někdy být i sobecký vůči ostatním, a myslet trochu na sebe a své štěstí. Není to, že bych svůj tým opustil to ne, jenom aktivní činnost jsem nahradil pasivní formou v online kurzech a prezentacích. Připravuji několik nových programů, které umožní studentům studovat i na dálku, a hlavně mně to umožní udržovat se svými členy neustálý kontakt. Doma s Philippem a Oliverem jsme nemuseli ani dlouho čekat na rozhodnutí co budou dělat dál. S Oliverem jsme šli na vypsaný nábor nových fotbalových nadějí do Sparty Praha, kde Oliver byl vybrán z několika desítek dětí. Takže dnes válí za U7 Sparta Praha a je velice nadšený a baví ho to. Mně se jenom potvrzuje, že má skvělé motorické schopnosti, dynamiku, týmového ducha a je v týmu oblíben. Pro Philippa a mého prvního juniorského instruktora systému PRO DEFENCE jsme našli sport, který je konceptem co nejblíže k tomu na co jsem ho připravil, a tím bylo vybráno ragby za Olymp Praha. Philippe také velice rychle zapadl do týmu a maká na sobě k prospěchu týmu. Ve volných dnech se klukům nadále věnuji osobně a soukromé tréninky pro jejich neustálý rozvoj si velice užíváme.

Je pravdou, že netrvalo dlouho a chtíč trénovat se opět dostavil. Bohužel se naskytl problém, najít vhodné prostory pro cvičení. Naskytla se příležitost cvičit u nás v Horoměřicích v prostorech Sokola, kde má tělocvičnu můj kamarád Petr, který trénuje BJJ. Využil jsem této možnosti, a vypsal cvičení formou soukromých hodin, které vedu dopoledne, a to dvakrát týdně. Naplňuje mě opět to, co asi umím nejlépe, a tím je předávání mých načerpaných zkušeností. Soukromé hodiny se mi uchytili, ale i přesto mé osudové cesty chtějí, abych opravdu odpočíval.

Otcové mladých Sparťanů jsme se domluvil trávit náš čas čekáním na děti při tréninku, že si také jednou týdně zahrajeme fotbálek. Ve skupině otců je několik bývalých fotbalistů, tak jsem se těšil, že si po dlouhé době zahraji i já. Po prvním fotbalovým setkání, jsem měl super pocit ze hry a těšil se na další naše utkání. Při druhém utkání, a jak už to bývá v poslední minutě se mi stal úraz, na který nejsem moc zvyklý, jelikož po celou dobu mojí aktivní kariéry se mi zranění spíše vyhýbala. Přetrhl jsem si Achillovou šlachu! Operace a regenerace probíhala bez větších problémů, a již po měsíci jsem dokázal pomalinku chodit. Nechtěl jsem nic uspěchat se svými syny jsem volně nadále cvičil, jelikož nejsem zvyklý být delší dobu bez pohybu. Koncem roku jsme měli poslední soukromé cvičení s juniory, a stalo se co se stalo, Achilovka rupla znovu o 3 cm výše. Byl to pro mě šok, jak už jsem říkal neznám dobu, kdybych musel dlouhodobě nic nedělat. Také se mi hned vybavila opětovná operace a říkám na rovinu, měl jsem strach o svoji budoucnost.

Máme začátek nového roku 2019 já ležím, regeneruji a opět přemýšlím o své budoucnosti tentokrát s tím, že opravdu budu muset minimálně na půl roku pohybově úplně vypnout. Druhé přetržení je horší i hůř se hojí, proto dělám vše proto, abych mohl jednou opět dělat to co mě baví nejvíc, a to je užívat si aktivního pohybu. Mám dostatek času na sepsání textů pro moji druhou knihu, kterou směřuji k pasivní pomoci občanům v oblasti prevence, připravenosti bezpečí s novým programem pod názvem Produktivní ochránce. Připravuji různé webináře na toto téma, a prostě chci svůj volný čas umět efektivně využít.

Je také pravdou, že od té chvíle, co se mi stal úraz návštěvy nebo jenom zazvonění mobilu s oslovením, jak se ti vede, zvládáš to, potřebuješ pomoc „NIC“. Po celou dobu, kdy předávám své načerpané zkušenosti, a lidé, kteří chodili nebo i nadále chodí ke mně, vlastně jenom ždímají mojí energii. Tak jsem přesvědčen, že už nikdo si nikdy nepoložil otázku typu, kdo dobíjí Stana? Na sociálních sítích lidé lajkují, píšou, ale to přeci přímý kontakt nikdy nenahradí. Jsme obětmi sociálních sítí a moderní doby, která nám určuje směr a tím je záhuba lidské bytosti. Vzpomínám si na nedávnou reálnou situaci při mé poslední návštěvě v nemocnici, kdy jsem byl na pokoji s jedním starým pánem. Ten při čurání do bažanta, se bohužel celý po_ _ al, samozřejmě zde nejde cítit ten zápach, však jsem zažil horší při mých nasazeních v bojových misí, ale položil jsem si okamžitou otázku, kdo a jak by byl schopen tomu člověku pomoci díky sociálním sítím? Proto je velice důležité v rodině vychovávat mladou generaci s tím, že životní koloběh je o tom, že když se dítě narodí tak se o něj stará rodič a ubíhající čas tuto situaci obrací, kdy se již dospělé dítě postará o své unavené rodiče. Já jsem šťastný, jelikož mám skvělou rodinku, která se teď, když nejsem v top formě o mně krásně stará.

SG

Tagy:
Komentáře