Jak vychovává děti legionář

Po 15 letech v cizinecké legii jsem pochopil co je pro život důležité. Po dobu mého působení v CL jsem vlastně ani neměl mnoho času na svůj osobní život a rodinu. Po mém návratu z CL roku 2006 a vstupu do civilního života, bylo mým snem založit rodinu a vychovat své děti. Osud mi přivál ženu Janu, kterou miluji a dnes jsme spolu již 13 krásných let. Měli jsme to štěstí, kdy se nám narodili dva synové Philippe a Oliver. Od samého začátku našeho vztahu s Janou jsme se dohodli, že může pracovat a dělat co jí baví, a já se postarám o výchovu našich synů. Synové jsou od sebe věkově čtyři roky a čtyři měsíce, což si myslím, že je optimální. Bráchové budou mít větší podporu jeden od druhého.

Vše probíhalo v pohodě a já si užíval výchovy svého syna. Roku 2012 se nám narodil Oliver, kdy jsem mohl svoji výchovu prohloubit a vše co bylo použito při výchově Philippa přenést také na Olivera. Hlavním bodem mojí výchovy bylo se vyhnout vychovávat kluky jako domácí zvířátka. Řečeno nakrmit, posadit před televizi a dát jim do ruky tablet nebo mobil. Nebo také odvést do školky, kde se i postarají o návazný doprovod na zájmový kroužek. Školku jsme zapojili z důvodů, aby se zapojil do dětského kolektivu a nebyl závislý jenom na tátu. Takže jsem dělal vše proto, abych si Philippa užíval a věnoval mu svůj volný čas, kterého jsem měl dost. Je úžasné, když je člověk pánem svého času. Takže stále vše v pohybu, procházky po Letenské pláni nebo naši krásnou malebnou Prahou. 

Pamatuji si, že u nás doma za mého mládí, kdy táta byl horník a výchovu měla na starost moje máma, nemám žádné negativní vzpomínky možná jen to, že táta hodně a tvrdě pracoval. Již od svých pěti let, kdy jsem začal sportovat, a tak jsem usoudil, že toto bude i pro mé syny vhodná cesta. Výhodou u mě bylo asi to nejdůležitější, že jsem mohl a bylo to i mým cílem věnovat se a předat ty nejlépe možné vhodné pohybové a motorické základy, které jsem načerpal za svojí celoživotní aktivní sportovní kariéru.

Po mém návratu jsem založil svůj systém sebeobrany a osobního rozvoje jedince, dle metodiky naučené v cizinecké legii a upravené mnou pro civilní sektor. Philippe byl i můj prototyp v oblasti výchovy, kdy jsem si mohl vše otestovat, jak funguje moje metodika a systém. Po sedmileté přípravě a vyhodnocení, jsem se také rozhodl, že jsem připraven pracovat i s ostatními dětmi a otevřel jsem akademii pro Juniory. PRO DEFENCE IAODG představuje zábavnou a průpravnou motoriku mladého člověka, kde je prožitek cílem, ať už bezprostředním, nebo následným, většinou jako radost z pohybu i dosažených cílů. Při cvičení se uplatňuje motorika, mohutně jsou angažovány emoční procesy, a to jsou právě důvody, proč je důležité zde respektovat psychologické zákonitosti, a mladým cvičencům celkově dát šanci je poznat co nejdříve. Důležitým bodem pro mě je také připravit juniory na možné nástrahy dnešního agresivního života formou vojenského drilu a citem pro radost z pohybu. Philippe je dnes i přes svůj věk instruktor II. stupně a můžu říct, že toho umí opravdu hodně.

Dalším průběžným testem byla i účast s Philippem a Oliverem na akci v programu Sport Analytik, který je určený dětem mezi 5-16 roky, a to formou jednoduchých testů, které rozpoznají jejich sportovní předpoklady a doporučí jim ten správný sport. Sportovní den byl zaměřen na devět základních zábavných disciplín, které pomohou odhalit somatotyp a fyzické dispozice dětí jako vytrvalost, hbitost, koordinace, rovnováha, výbušnost, flexibilita, rychlost nebo taktické schopnosti. I zde bylo prokázáno, že výchova mých kluků a můj systém učí především rozvíjet pozitivní energii a chuť k pohybu. Oliver je velice dynamický kluk a má ohromné koordinační pohyby, které neustále vyvíjíme a zdokonalujeme. Oba kluky cvičení velice baví a já neustále držím pravidlo, do ničeho tě nebudu nutit, musíš chtít sám.

Bojové sporty jsou plné podstupování rizika a překonávání strachu, což bez znalosti psychologických poznatků nemusí vždy končit dobře. To jsme si opět otestovali při závodech, kdy jsem kluky přihlásili speciálně na disciplíny jako ribbons getting, což je disciplína pro nejmenší, kde není žádný kontakt a jde pouze o pohybové dovednosti pro získání co nejvíce stuh. Pro starší to byl light contact, na který kluci nejsou speciálně připravováni a bylo vidět, že pohybové dovednosti byli jejich velkou výhodou. Light contact zase dokázal, že psychická vyspělost a vyrovnanost Philippa je také dobrá, jelikož disciplínu nikdy před tím nedělal a nebál se vlézt do ringu, dát a hlavně umět přijmou rány, nebát se a jít dále vpřed. Zde psychologické poznatky mají velkou váhu. Philippe již před tím a to v 8 letech seskočil tandemový seskok ze 4 tisíc metrů výšky a zde opět neplatíme daň, která je za brzkou a úzkou specializací jedné disciplíny a limitovaného rozvoje jedince, jak se děje jinde. Celkově význam psychologie mého systému a výchovy souvisí, a to hlavně s užitečností pohybu a připravenosti pro dnešní dobu. Civilizace má zřejmou tendenci vytlačovat námahu z pracovního procesu a z transportní lokomoce lidí. Přibývá nevyužitého volného času a výchova vede lidi k potlačování bouřlivých emočních projevů. Popsané trendy vedou také k pohybovému a emočně prožitkovému manku. Lidstvo slábne nedostatkem pohybu a akční nudu tlačí hlavně mladé lidi do fantazijních, virtuálních a často drogami podmíněných dobrodružství.

Moje metoda a výchova může být v této situaci užitečnou náhradou deficitní pohybové námahy, a navíc může přinést i potřebnou míru vzrušujících emočních prožitků, obranný systém, který svou atraktivitou může překonat jinak stále se rozvíjející lenost a pohodlnost populace, které do budoucna nic dobrého nevěstí. A proto se snažím vybudovat základní kameny pro budoucí reálný život s názorem, že pohyb je nedílnou součástí životní cesty každého jedince. Vytvořil jsem také program společného cvičení rodičů s dětmi, které pozitivně ovlivňují děti i rodiče. Rodiče jsou pro děti vzorem, a proto když se budou aktivně pohybovat před zraky svých potomků, dítě se je bude snažit napodobit.

Úspěch v sebepoznání mých programů je hlavním a bezprostředním cílem, hodnotou o jejíž dosažení se snažím. Úspěchu se dociluje intenzívním tréninkem i výchovou a je prostředníkem k dosažení řady osobních a společenských cílů (zdraví, zdatnost, tělesná vybavenost, pracovního vzestupu, být součástí týmu apod.). Tato skutečnost podstatně ovlivňuje motivační strukturu dítěte a je těsně spojena s jeho strukturou emoční. Osobní úspěch má tedy z psychologického hlediska v životě mladého člověka důležité místo jako významný zdroj motivů a citů. Snažím se pro své i ostatní děti a dospělé jedince svými programy a výchovou docílit architektské struktury výcviku vedené pro dosažení osobních úspěchů nad tendencí vyhnout se neúspěchu.

Doma jsem pro své kluky zavedl výchovný tělesný program, a to pokud chceš jít na mobil nebo IPad musíš si prvně odcvičit. Je nám známo, že děti i dospělí obecně mají nejčastější výmluvu a to “Nemám hodně času atd.“ Můj koncept je naprogramován na 30minut + 31 sekund přípravy pravidelně, ať už je to pro hubnutí, tak i pro budování svalové konstrukce – 30minut pro vás je vše, co k tomu potřebujete. To je 1831 vteřin stejně jako rok, kdy byla založena francouzská cizinecká legie. Dnes moji kluci vždy s úsměvem přijdou za mnou a jenom se zeptají, táto můžeme si jít odcvičit. A s radostí cvičí série, které jim určím, nebo chtějí sami cvičit. Pokud poté nedodrží určený čas možnosti hraní, se jim po 10 min. čas zkracuje a pokud dojde na 0, mají trest, a to například týden bez elektroniky. Velice se mi líbí jak se těší a každý den počítají kolik dní jim schází do ukončení trestu. Samozřejmě ve cvičení pokračují, ale tentokrát bez elektronické odměny.

Moje výchova, kde převládá hlavně stránka etická, která se průběžně doplňuje se stránkou fyzickou a stávají se nerozlučnou dvojicí pro vývoj mladého člověka. Trénink a výkon, to je co v české tělovýchově převažuje, ale chybí v řadě případů ten hlubší podtext, který naleznete právě v mém systému. Mám know-how a letité působení ve světě, jsem zapálen a mám smysl pro spravedlnost, je to šance dát možnost svým dětem komplexní rozvoj s prvky drilu i vojenské přípravy, které se v budoucnu budou určitě hodit. Moje výchova je nejen všeobecná tělovýchovná průprava s prvky bojových sportů, ale i výchova k sebepoznání, hrdosti, porozumění, smyslu pro spravedlnost a fair play. Připravuji své kluky, kdy budujeme společně základní kameny pro budoucí reálný život s názorem, že pohyb je nedílnou součástí životní cesty každého jedince.

Junioři jsou dychtiví a moje výchova je učí především dál a hlouběji rozvíjet pozitivní energii, chuť’ k pohybu, poznání všeho nového, a jsou připraveni přijímat nové výzvy a posouvat dál své hranice možností. Nové cviky a dovednosti si postupně osvojují a zdokonalují je. Jsou silnější, připravují se čelit možné agresivitě, napětí mezi svými vrstevníky. Učí se překonat strach z neúspěchu a motivaci ve snaze jít dál a nevzdávat se. Rozvíjí se jejich vnímání, myšlení, učení a také schopnost komunikace a cti mezi sebou, učí se řešit spory a získávat nové vztahy a týmového ducha. Philippe je dnes v 5. třídě a ve škole má zatím samé jedničky, takže mohu říct, že systém pozitivně a efektivně funguje i pro školní docházku. Oliver zatím navštěvuje školku, kde je velmi oblíben jak u učitelek, tak i u dětí.

Zavedl jsem v IAODG i základní pravidla jako nelžu, nekradu, neberu drogy, držím slovo a ctím rodinu. Porušení těchto pravidel může vést i k ukončení členství v našem týmu. Již několik jedinců se mohlo přesvědčit o tom, že přes tyto pravidla, jak se říká nejede vlak, a museli jsme se s nimi rozloučit. Další instinktivní vlastnosti „Vidím, slyším, cítím, to je základní princip, na kterém u dětí stavím. Oni se musejí konfliktu především vyhnout, a když se máte něčemu vyhnout, musíte si toho všimnout,“

Je pravdou, že moje výchova je velmi ovlivněna kodexem cti cizinecké legie, díky kterému jsem vytvořil kodex cti IAODG adaptován pro civilní sektor i výchovu mých dětí. Děti musí pochopit, že rodina a sourozenci jsou vždy jeden tým. Výchova je směřována k samostatnosti s týmovým pojetím, kdy je nutné vědět, že tu vždy bude někdo, kdo jim pomůže. A až tu jednou rodiče nebudou, jsou děti schopné lépe zvládat osamostatnění.

Zde pro představu je krátká prezentace kodexu cti, dle kterého vychovávám nebo i převychovávám jedince.

  • Jsi dobrovolník IAODG, který slouží IAODG se ctí a věrností.

Příklad: Mojí kluci už vědí, že když udělají chybu a pokud se přiznají, bude trest mírnější, než když budou zapírat, či dokonce svalovat vinu jeden na druhého. V takovém případě se hodně zlobím. Jednak proto, že nefungují jako jeden tým a navzájem se podráží a za druhé, že nemají koule se přiznat ke své chybě. Takže trest je pak dvojnásobný. Dětem se musí vysvětlit, o čem je zodpovědnost nejen za věci, ale i za činy, které udělají. Díky tomu budou příště více přemýšlet o možných následcích, a dokáží se dívat více vpřed. Samozřejmě, že zde musí jít rodič velkým příkladem.

  • Každý v IAODG je tvůj bratr, sestra, bez ohledu na jeho národnost, rasu nebo náboženské vyznání. Budeš mu stále projevovat úzkou solidaritu, která musí spojovat všechny členy jedné rodiny IAODG.

Příklad: Strach, ponižování, pocit méněcennosti, bezohlednosti a mnoho dalších negativních vlastností v IAODG neznáme, protože víme, co chceme a to je, že nabízíme důvěru a přesvědčení v týmového bezpečného ducha. U nás nejsou žádné střední nebo nižší vrstvy, ale každý si buduje svou pozici a jsme si všichni rovni. Kdo cítí totéž a srdce mu říká, že chce být součástí našeho týmu, tak se i stane.

  • Úcta k tradici, oddanost k nadřízenému, disciplína a kamarádství jsou tvojí silou, odvaha a loajalita jsou tvými ctnostmi.

Příklad: Je příjemné, když paní učitelka od Olivera ze školky nám sdělí, že Oliver je velice kamarádský, pomáhá a sám se zapojuje do úklidu vždy když je potřeba, pomáhá pomalejším dětem se zavázáním tkaniček nebo při oblíkání. Dítě, pokud si všímá svého okolí, a je vedeno k tomuto kamarádskému přístupu, tak dokáže samo posoudit, kdy se zapojí pro možnou pomoc.

  • Jsi pyšný na své členství v IAODG, chováš se důstojně a skromně ke cti IAODG.  

Příklad: Je dobré vést děti dle pravidel, jako jsou nelžu, nekradu, neberu drogy, ctím rodinu a držím slovo. Je důležité jim připomínat, že čest je to jediné, co jim nemůže nikdo vzít, ale můžou ji snadno ztratit.“

  • Jakožto člen IAODG trénuješ vytrvale a neustále se udržuješ ve fyzické a mentální kondici.

Příklad: Naše tělo dokáže neuvěřitelné věci v momentech, kdy na tom skutečně záleží. Proto je nutné dát možnost našim dětem tuto schopnost zažít na vlastní kůži. Vzpomínám, kdy Philippe v 8 letech při fyzických testech na kempu byl v součtu nejlepší oproti 18-ti dospělým cvičencům.

  • Tvé poslání je svaté, vykonáváš jej až do konce splnění.

Příklad: Jednoho dne přijdu z večerního cvičení, kdy mi kluky hlídal švagr Honza. Přišel jsem před 22 h a ptám se ho, kluci už spí? Honza říká, šli si před chvíli lehnout. Přišel jsem do dětského pokoje a moje otázka zní kluci spíte? Zvedne se jedna hlavička, hned na to i druhá a odpověď‘ zní, ne táto. Říkám to je dobře, máte poplach což znamená za 15 min budete v kuchyni, zabaleni do terénu pro přespání, kdy dodávám venku prší oblečte se teple. Ještě připomenu at’ starší zkontroluje a pomůže svému mladšímu bráškovi. Po 14 min kluci dorazí do kuchyně, kde zkontrolujeme společně jejich oblečení a výbavu. Říkám Philippovi proč nemá nepromokavé kalhoty, když jsem říkal, že venku prší? Odpověď’ zněla, jo táto podcenil jsem to. Řekli jsme si co bylo správně a co ne. Poté říkám máte 10 min na vysvlečení, uložení věcí a budete v posteli, pokud to nestihnete budete spát venku. Věci byli uložené a kluci po 9 min leželi v posteli. Řekl jsem jenom dobrou noc a přeji vám sladké sny. Kluci za 5 min byli tuhý. Zde jsem mohl kontrolně zjistit, jak kluci jsou schopni reagovat při smyslech na neočekávanou situaci a mohu říct, že mě velmi překvapili, svým odhodláním bez remcání a prostě a jednoduše byli připraveni.

  • V nasazení reaguješ bez zaujatosti, bez nenávisti a respektuješ poražené nepřátele. Nikdy neopustíš mrtvé, ani tvé zraněné kamarády.

Příklad: V průběhu přípravy v IAODG neexistuje zde místo pro individualitu, protože jakákoliv neplánovaná sólo akce může znamenat neúspěch celého týmu. Proto mojí kluci vědí, že pokud by zůstali zranění uprostřed bitevního pole, ostatní udělají maximum pro to, aby se pro něj vrátili.

Naše děti, nacházející se ve světě moderní doby, musí pochopit, že závislost na sociálních sítích a mobilních telefonech je chůzí nad propastí. Takže co můžeme udělat pro jejich záchranu? Výchova dětí, která je udržována každým členem rodiny, pro týmovou podporu, by měla být nedílnou součástí každé rodiny. Není jednoduché se vyrovnávat s jakýmkoliv problémem v osamění, a je zapotřebí aby naše děti cítili, že májí vždy někoho po svém boku. Pro jejich inspiraci do budoucna je nutné mít velké sny, výzvu nebo vizi, které jsou motivací pro jejich další životní kroky. Vše, co potřebují, jsou rodiče, kteří jim dají dobrý důvod zavázat se jeden druhému a fungovat jako jeden tým.

Co na to říkají rodiče

Franta Janouš: Měl jsem možnost strávit týden na junior campu pořádaný IAODG a vidět úžasné změny u dětí. Některé děti na začátku byly uzavřené vůči ostatním dětem až samotářské, některé zas měly bouřlivé chování. Správné vedení instruktorů a vložená důvěra v ně přinesla velké změny. Viděl jsem, jak děti dokázaly překonat svůj strach a obavy z toho, že něco nezvládnou nebo že to je nad jejich fyzické a psychické síly. Ať se jednalo o společné hry, různé druhy ručních prací (např. návrh a výroba vlastní vlajky), hledání pokladů, orientační pochod, plavba na člunu, lezení po skále, vybudování přístřeší v lese a mnoho dalšího. Každé z dětí vždy do toho dalo ze sebe vše, co mohlo a nevzdávalo se. Ale hlavně fungovali jako team, naučily se stát při sobě, silnější pomohl slabšímu, starší dával pozor na mladší, rychlejší pomohl pomalejšímu při pochodech, společná komunikace v řešení jakýchkoliv úkolů. Všechny děti byly jeden celek, tělo, mysl a duše. Na začátku byl jednotlivec a postupem času se z nich stal jednotný celek, děti mají můj obdiv, uznání a jsem na ně hrdý. A po pravdě i já sám jsem začal přehodnocovat. Z mého pohledu jako dospělého asi bychom jsme se měli občas stát znovu dětmi, aby z nás mohl být dobrý dospělý. Když to člověk pozoroval, připomněl si on sám určité životní hodnoty, jen my dospělí na ně zapomínáme a místo aby člověk byl vzorem dítěti tak v mnoha případech to je opačně.

Jaroslav Stacho: První týden prázdnin jsem se zúčastnil, spolu se svojí dcerou Eveline, prvního ročníku campu IAODG. Celý týden jsem sledoval, jak se z dětí stává team, který je schopný postavit se snad čemukoliv. Duchem celého campu se stala spolupráce a teamový duch, dobrá nálada a odhodlanost otužit jak své tělo, tak i vůli. Například při lezení na skále se každý postavil svému strachu a podle toho také zdolal výšku. Zde musím poděkovat, protože, jsem si zde splnil jeden ze svých snů a lezl po skalách. Děkuju z celého srdce. To podstatné pro mne je, že jsem opět našel cestu ke své dceři a získal zpět její důvěru a fakt nejsem schopen popsat vděčnost a radost kterou cítím. Týden se uzavíral zkouškami, pasováním a společnou přísahou IAODG, které jsem se také zúčastnil a stal se také členem IAODG. Díky

Klára: Camp 2018, tentokrát si tak kromě juniorů užili krásu Horní Blatné i dospělí. Letošní camp byl v duchu olympiády, pod vedení Stana Gazdika, která obsahovala několik disciplín (běh, hod, skok, posilování, síla, voda-člun, akrobacie na trampolíně, střelba, zápas a překvapení). Všechny disciplíny byly zaměřeny na rozvoj koordinace a motoriky. Stejně jako vloni nechyběl orientační běh v terénu., kdy jsme se v časovém limitu dočkali všech účastníků, i když někteří to vzali ze špatného konce, a to nikoli vinou juniorů. Novinkou bylo přespání venku, kdy junioři drželi hlídku tábora ve třicetiminutových intervalech pod vedením dospělých. A zjistili, že terén v noci vypadá jinak a zvuky, které přes den nevnímáme, jsou v noci slyšitelné mnohem víc.

Dospělí, kteří doposud absolvovali pouze klasické IAODG campy, si vyzkoušeli, jaká je práce s juniory a zjistili, že děti i mají občas na vzniklou situaci jiný pohled a mnohem jednodušší řešení. Někteří nováčci z řad juniorů i dospělých pochopili, co znamená být jeden tým, o čem IAODG je a že pokud spolupracují dokážou dosáhnout svého cíle. Překvapením v rámci olympiády byla sborka a rozborka spojená se střelbou ze vzduchovky, kdy se ukázalo, jak nás dokáže ovlivnit nervozita.

Zakončení olympiády proběhlo vyhlášením výsledků a předáním pohárů a medailí. Každý účastník dále získal pamětní dřevěnou medaili. Ti, kteří nezískali první tři místa ve své věkové kategorii nemusejí být smutní, jelikož my všichni je oceňujeme, protože nic nevzdali každou disciplínu ze sebe vydali maximum. Dále byli tři junioři oceněni zvláštní cenou, protože ukázali sami od sebe, co znamená jeden tým. Byli mezi nimi 2 nováčci a jeden junior, který od loňského campu prošel obrovskou změnou v chování, získal sebedůvěru a skoro jsme ho nepoznávali.

Naopak u dětí, které pochází města, kde platí „silnější vyhrává“ si museli naše pravidla zopakovat a opět si je vštěpit do paměti. Tyto juniorky nenavštěvují naše tréninky a zúčastní se pouze společných akcí. I za ten týden byl u nich opět znát určitý posun a pochopili, že mezi námi se nemusejí prosazovat silou a že jsme si všichni rovni. Jeden z juniorů byl nejspíše zvyklí, že si může dělat co chce a dělá jen to, co se mu chce. Takto ale náš tým nefunguje a znamenalo by to porušení našich pravidel. Ke konci kempu již začal uznávat své kamarády a autority. V rámci campu jsme pracovali i na rozvojovém plánu tak, aby si zaměřili na svůj cíl, stanovili si cestu jak ho dosáhnout a začít na tom pracovat. Jako motivaci si pak vytvořili vlastní plakát, který je má motivovat. Junioři si vše uvědomovali rychleji než dospělí, a to i proto, že neberou ohled na překážky, které si my dospělí vytváříme sami a někdy vlastně ani nevíme, co od života chceme. Junioři v tom mají jasno a je naším úkolem je v tom podpořit.

Opět se ukázalo, že pokud se s juniory pracuje, je možné je nasměrovat správným směrem, vzbudit v nich lásku k pohybu a naučit je komunikovat bez mobilů, internetu a počítačových her. Ani jeden z juniorů si sám neřekl o mobilní telefon nebo zapnutí televize. Naopak nejoblíbenější činností bylo skákání na trampolíně, hraní fotbalu nebo kanadské žerty vůči dozoru a kuchařům. Nejoblíbenějším jídlem u ohně nebyli špekáčky nebo maso, ale opečený chleba, o který byla takřka pranice. A víte, proč jsme tak dobrý tým? Protože „JSME JINÍ, JSME Z IAODG ! ! !“

Pyramida bezpečí nás chrání před nebezpečím a povzbuzuje nás, abychom neustále v našem nejlepším zájmu reagovali a vnímali prostředí, ve kterém žijeme, pracujeme a vychováváme naše děti. Junioři jsou hrdi na své jméno které mají. Ti, co nejsou součástí pyramidy bezpečí jsou to okolnosti, kdy převažují pouze jejich osobními zájmy a lhostejnosti. Smyslem této pyramidy bezpečí je, že můžeme investovat vhodně svůj čas a energii, abychom se chránili před nebezpečím zvenčí. Proto se i doma před spaním zamkneme na dva západy, kdy máme pocit bezpečí, který potřebujeme pro klidné spaní. Čím větší je pyramida bezpečí a my jsme její součástí, tím více nám dodává sílu pocitu bezpečí, možné spolupráce, důvěry, míra stresu klesá, spokojenost stoupá, chceme více dělat pro druhé a ochotně věříme, že nám ostatní ochránci budou krýt záda. Máme pocit být součástí pevné rodiny. Lajky na Facebooku, nebo počet shlédnutí našich vložených fotografií, videí určitě nejsou zárukou jakékoliv prevence, a právě naopak mohou někoho přilákat, aby se k nám domů stavil na nečekanou návštěvu. Jsme jako jedná rodina, a vždy pomůžeme a chráníme své blízké.

Stan GAZDIK

Komentáře