Můj příběh o napuštěné vaně

Pocházím z hornické rodiny, táta byl horník a jak už asi dobře víte tato tvrdá práce není pro každého. Vzpomínám si, když jsem byl ještě malý kluk, to mi bylo asi kolem 8 let a při pohledu doma na tátovou vitrínu úspěchů, kde měl vystavené medaile za světové rekordy v těžbě uhlí i s kolektivní fotografií. Všiml jsem si té fotografie, na které přibývají průběžně červené křížky, ale v tu chvíli jsem nepochopil o co jde. Ptám se teda táty, co to znamená? Odpověď zněla „to jsou mojí kamarádi, kteří už nejsou mezi námi“. Když mi bylo 14 let a přišel čas na výběr mého povolání všiml jsem si, že foto z vitríny už má několik desítek červených křížků. Jednoho dne přišli do školy náboráři z dolů, aby nám povyprávěli, jak to tam funguje a hlavně abychom se přidali k nim. Přišel jsem domů ze školy a netrpělivě čekal na svého tátu až se mu hrdě pochlubím, že chci být jako on „stát se horníkem“.

Táta přišel z práce domů a já mu s radostí sdělil co se ve škole stalo. Táta se z ničeho nic zvedl a odešel. Po chvíli se vrátil a řekl, pojď synu za mnou. Zavedl mě do koupelny, kde byla vana plná vody. V první chvíli jsem nevěděl o co jde, tak jsem se zeptal, copak chceš umýt záda? Tátova odpověď zněla, teď mě synu poslouchej pozorně, vidíš tu plnou vanu? A já ti říkám bud’ si vybereš jiné povolání nebo tě teď v této vaně utopím! Koukali jsme vzájemně sobě do očí a já jsem si uvědomil, že to táta myslí opravdu vážně. Moje rychlá odpověď zněla, že si rád vyberu jiné povolání. Vybral jsem si hutní montáže s oborem montér ocelových konstrukcí.

V 18 letech jsem odešel sloužit vlasti na povinnou základní vojenskou službu. Po armádě jsem hledal další svůj směr a osud mi zvolil cestu do cizinecké legie. Čekal jsem na správnou příležitost abych mé rozhodnutí sdělil svým rodičům. Velice mě překvapila tátova reakce, když mi řekl „synu jsi borec já bych na to neměl tam odejít“, a k tomu mi koupil ještě francouzskou kuchařku a řekl mi koukni co tam vlastně budeš jíst v té francii. Usmáli jsem se společně při pohledu na žabí stehýnky nebo šnečí specialitky.

Díky tátovi jsem místo práce v černé díře mohl poznat svět a pochopit smysl životní cesty, která mi dnes určuje můj směr. Táta mi umřel, když jsem měl jeden rok služby, o to bylo bolestnější moje rozhodnutí, když jsem nemohl přijet ani na jeho pohřeb. Dnes mám ve vitríně jako můj táta spoustu medailí a vzpomínek na mé mrtvé kamarády. Odešel jsem z legie do civilního života z vlastní vůle, protože jsem měl chuť vytvořit cestu s využitím mojí minulosti pro bezpečnější budoucnost.

Proto jsem dnes zde, abych jako můj táta, který mě ochránil svojí výhružkou o naplněné vaně pomohl i já vám, ne v jedné situaci, ale chci vám předat ochranu na celý život. Toho dosáhneme, pokud budeme mít touhu pomáhat, budovat lásku a chtít zůstat jako originál. Naplňujme naše životy bezpečným obsahem, který nás přežije a dejme smysl životu pro naše nástupce. Já chci, aby moje pomoc byla v souladu s vaší motivací a raduji se za ty, kteří jsou díky mojí pomoci šťastni.

Stan Gazdik
Zakladatel IAODG ACADEMY
Komentáře