Sarajevo story 4. díl

4. Díl

Další týden tohoto chaosu mám za sebou, týdenní kolotoč služeb 24h a když by si mohl člověk odpočinout, tak velení vymýšlí další blbosti. Každý den na večerní službě chytáme narušitele, a pravda je, že toho máme všichni plné zuby. Je velká zima, všude plno sněhu, nám v ubikacích odstavili vodu, takže se již přes týden nekoupeme. Máme také pohotovost stupně III., což znamená, že se nesmí opustit úkryt. Žijeme tady, jako zalezlé krysy. Večer při službě nevycházíme ani z vozu, jelikož střelba je tak intenzivní, že by došlo k velkým ztrátám i na naši straně. Jednu dobrou zprávu, ale mám, dostali jsme do naší ubytovací zóny automatickou pračku, hurá. Jo vlastně neteče voda?

Neustála velká zima, narušitelé také nepolevili. Malinko srandovní je, že jak nosí vajíčka v ruksacích, tak mi jim z toho nechtěně děláme omelety. Dnes jsme naložili skupinu sedmi lidí a jednoho na nosítkách. Říkali, že je pouze raněný. Všiml jsem si, že nemá ponožky v tak velké zimě? Naložili jsme ho a já vidím na světle, že je nějak moc bílý. No nic jedeme a já s kolegou si děláme srandu, co myslíš je mrtvý nebo živý? Nevím chytneme ho za nohu a uvidíme! Při výstupu nám jeho doprovod sdělil, že je již několik dní mrtvý, dostal kulku do hlavy a že ho převážejí na hřbitov. V tu noc jsme převáželi na ošetřovnu ještě dva těžce postřelené. Zajištovali jsme jim zdravotní pomoc. Ten jedem mi při převozu říká, že je postřelen do stehna. Kouknu na stehno a nevidím žádnou krev. Nesmím zapomenout, že venku bylo – 25C. Tak mu říkám, že kecá. On říká, šéfe nekecám a strčil si celý prst do průstřelu, uvěřil jsem.

K tomu nám velení sdělilo, že přijede ještě jedna další naše rota z 2 REP k posílení stavu. Nám řekli, že se máme přestěhovat do nově určeného prostoru a to co jsem budovali přes dva měsíce, máme přenechat jim. Takže opět nás čeká kolotoč, služba, práce, služba, práce. A aby toho nebylo málo, Srbové zvýšili ofenzívu a nedovolují nikomu pohyb na letišti. V noci střílejí světlice a opravdu likvidují vše co se na letišti pohne. Sbíráme mnoho mrtvých těl. Dobrá zpráva je, že za dna dny odjíždíme na jeden týden do Splitu na takovou malou mohu říct, že zaslouženou dovolenou a odpočinek.

Odletěli jsme ze Sarajeva přímo do Splitu. Byli jsme ubytováni v pěkném hotelu, asi 50km západně od Splitu a to v městečku Primošti. Půjčili jsme si s kolegy auto a jezdili do Splitu se odreagovat. Je pravda, že zde ve Splitu po válce nebylo velkých stop, pouze to, že lidé zde chodili ozbrojeni. Vešli jsme na jednu diskotéku a bylo srandovní, že místo kabátů v šatně vyseli samé zbraně. My jsem pořádně odpočívali, opalovali se, hráli tenis a chodili jsme si zaběhat do přírody. Hodně našeho žoldu padlo také na dobré jídlo v místních restauracích. Žrali jsme, jako nikdy. Komunikovali jsme s místníma a povídali si o situaci v zemi celkově. Bylo to náročné jelikož, každý má svůj názor a problém. Každý chce zde zabít každého! Tak jsem šli radši na pivo. Náš čas volna byl naplánován na pouhých šest dní. Žádná služba, prostě krásný klid.

Přišla další zpráva, že odstřelují intenzívně letiště v Sarajevu a my se nemůžeme vrátit. V našich tvářích by jste nepoznali, že by to komukoliv vadilo. Čekali jsme čtyři dni, než pro nás přijeli transportéry pro náš návrat. Návrat byl kouzelný, jeli jsme dva dny a k tomu defekt, píchlá pneumatika, vybyté baterie a poslední třešínka na dortu velitel zabloudil v terénu. Naše štěstí bylo, že nedaleko byli Angličané a ti nám zajistili technickou i lidskou podporu. Začal opět padat sníh a přes noc napadlo půl metru sněhu. Angličané nás odtáhli do svého kempu a nechali nás u sebe přespat. My neměli ani spacáky, však jsme jeli na dovolenou k moři! Při návratu na nás všichni čekali a my za odměnu ihned dostali večerní službu.

Měli jsme již dost zraněných a naše velitelství dalo rozkaz a POVOLENÍ k otevření palby proti identifikovaným střelbám do našeho směru. Ten můj kolega, co ho hned na začátku trefili do dlaně, šel na svou druhou noční službu a dostal to znovu, tentokrát do ramene. Takže se zase vrátil na ošetřovnu. Byla to zatraceně těžká doba ze všech hledisek. Šli jsme ze služby do služby, jako mladí jsme ještě obstarávali úklid a já navrch pracoval jako překladatel, takže toho bylo až nad hlavu.

Pokračování za týden..

Zakladatel IAODG ACADEMY
Komentáře