Praxeologický základ IAODG

Od behaviorálního modelu k jednající bytosti

IAODG nestojí na behaviorálním modelu člověka, který sleduje vzorce chování, odchylky a kognitivní zkreslení s cílem lépe předvídat reakce a upravovat jednání uvnitř systému. Behaviorální přístup se zpravidla ptá, jak člověka nastavit, usměrnit nebo postrčit tak, aby jednal žádoucím způsobem. Praxeologický základ IAODG vychází z opačného směru. Zajímá se o člověka jako o jednající bytost, která volí cíle, hledá prostředky a nese důsledky svého rozhodnutí.

Nejde jen o rozdíl ve slovníku. Jde o rozdíl v obrazu člověka.

Mluvíme o erodující schopnosti čelit realitě. Právě proto dnes nejde především o to, jak člověka přesněji měřit, predikovat nebo usměrňovat, ale jak obnovit jeho schopnost rozlišovat, volit a nést důsledky vlastního jednání.

Axiom jednání

Praxeologické východisko IAODG stojí na jednoduchém předpokladu. Člověk jedná tehdy, když chce změnit skutečnost z podoby, v níž ji zakouší, do podoby, kterou vzhledem ke svému úsudku pokládá za žádoucnější. Tento axiom jednání není empirická hypotéza, kterou je třeba znovu a znovu ověřovat. Je to výchozí bod pro porozumění tomu, jak člověk jedná v podmínkách nejistoty, tlaku, moci a technologického prostředí.

V době umělé inteligence proto nejde především o další množství dat. Jde o přesnější porozumění tomu, jak člověk stanovuje cíle, jak volí prostředky a jak přijímá odpovědnost za důsledky svého jednání.

Struktura jednání místo pravděpodobnosti reakcí

Tam, kde behaviorální přístupy pracují převážně s pravděpodobností reakcí, IAODG pracuje se strukturou jednání. Nesnaží se optimalizovat člověka pro metriky systému, ale zkoumá, jak se rozhodnutí rodí, v jakých rovinách existence se formují, kde vznikají slepá místa a za jakých podmínek se lidský úsudek rozpadá nebo naopak drží pohromadě.

Právě zde vstupuje Dodekaedr. Ne jako dekorativní model, ale jako orientační architektura, která mapuje minimálních dvanáct rovin existence, v nichž se lidské jednání utváří, láme i napravuje. IAODG tak nevytváří další nástroj pro řízení chování, ale prostor pro hlubší rozlišení toho, co člověk dělá, proč to dělá a co tím působí ve světě.

Architektura pro lidský úsudek

Architektura AI agentů zde nemá sloužit k jemnému řízení člověka. Jejím smyslem je rozšířit lidský úsudek o perspektivy, které bývají v rozhodování oslabené nebo přehlížené. Patří sem charakter, normativní meze, mocenské souvislosti, kvalita zdůvodnění i hlas praxe.

Hlas praxe přitom neznamená pouze ověření v realitě. Představuje praxeologický korektiv, který připomíná, že každá teorie, každý algoritmus a každý plán se nakonec střetává s konkrétním činem konkrétního člověka v konkrétní situaci. Právě tam se ukazuje, zda naše myšlení obstojí, nebo selže.

Smysl IAODG

Smyslem IAODG není člověka lépe programovat. Smyslem je posílit jeho schopnost čelit realitě, rozlišovat pod tlakem a rozhodovat se odpovědně i tam, kde selhávají zkratky, automatismy i pohodlné iluze. Nejde o nahrazení lidského jednání, ale o jeho upevnění.

IAODG proto chápe člověka nikoli jako soubor reakcí, které lze spravovat, ale jako bytost, která jedná, rozhoduje a odpovídá. Právě v tom spočívá jeho praxeologický základ. A právě v tom je dnes jeho význam.

Stanislav Gazdik